Září 2012

POPISKY k fotkám.

20. září 2012 v 18:23 | weruuna |  POPISKY
Ak človek stratí v živote niekoho, koho mal veľmi rád, vie, že sa ten človek nevráti, že z tej cesty tam, kam sa vydal, nie je cesta späť. Zostane len prázdne miesto a množstvo spomienok...preto si váž život a tých, ktorých máš pri sebe a vedľa seba, pretože nikto z nás nevie, ako dlho tu s nami budú...
__________________________________________
Protože když už si byl jednou kapitolou mého života, tak mám právo na to začít druhou bez tebe stejně jako ty beze mě a třeba ještě lepší i se šťastným koncem ;)
__________________________________________________
Dívka se zeptala svého chlapce . .
-Ona: Proč mě miluješ?
-On: Nemám na to důvod . .
To se jí nelíbilo.
-Ona: Ne, řekni mi důvod.
-On: Dobře , protože si krásná , přitažlivá a atraktivní :)
To se jí už líbilo.
Pak později jednoho dne , onemocněla , byla celá nachlazená , usoplená a střapatá.
-Ona: Pořád mě miluješ?
-On: No teď nejsi ani moc krásná , ani přitažlivá a ani atraktivní , mám důvod na to , abych tě miloval?
Rozplakala se.
Chlapec jí chytil ruku a řekl:
- "Rozumíš? Miluji tě , a nepotřebuji k tomu důvod. Budu tě milovat , ať se stane cokoli . ." :) ♥
___________________________________________________
Chlapec: "Sú len dva časy, v ktorých by som tebou chcel byť."
Dievča: "Len dva ?"
Chlapec: "Áno. Teraz a navždy." ♥
____________________________________________________
Ten pocit, keď sedíš za kompom a zrazu narazíš na fotku niekoho, koho si mal rád. Začneš si prezerať ďalšie fotky a spomínaš, aké to kedysi bolo... Pustíš si smutnú pesničku, nájdeš si starú konverzáciu a čítaš si čo ste si kedysi písali. Teraz si hovoríš, že tie časy by si chcel vrátiť späť a začnú ti tiecť slzy. Spomínáš si na vaše spoločné plány, ktoré ste mali a na to čo ste spolu zažili. Ale vieš, že už to také nikdy nebude. Premýšľaš prečo už to nie je ako predtým. Kde sa stala tá chyba ? Kde je ten problém? Potom zistíš, že vlastne už to nie je ako predtým len kvôli blbosti. Kvôli blbosti, ktorá už nikdy nejde vrátiť späť...
____________________________________________________
kamarádi ti říkají ať na něj zapomeneš a že si nezaslouží někoho jako jsi ty, jenže tobě se nedaří je poslechnout. jsi k němu už příliš připoutaná. chybí ti ta stará osoba, kterou byl a nevíš v co se změnil až jednoho dne vidíš, že v jeho životě je nová holka..
____________________________________________________
"Na každú jednu slzu je tu dvakrát tol'ko smiechu, a dvakrát tol'ko dobrých činov od každého hriechu. Preto nestrácam čas na myšlienky negatívne, nechcem nič riešiť, chcem myslieť pozitivně."
______________________________________________________
Dříve než začneš podvádět, si dobře rozmysli, jestli vyměníš celé dny a noci za chvilkový úlet ..
Jestli vyměníš polibky od někoho, kdo tě miluje, za polibky od někoho, kdo tě jen chce ..
Rozmysli si, jestli si vybereš někoho, kdo si myslí, že jsi sexy, místo někoho, pro koho jsi ten nejkrásnější člověk na světě ..
________________________________________________________
Uvědom si, že se vzdávaš někoho, kdo by kvůli tebe obětoval všechno, kvůli někomu, kdo si tě možná ani neváží ..
A hlavně si uvědom, že zradíš důvěru někoho, kdo na tebe myslí každou chvíli a vybereš si někoho, kdo na tebe brzo zapomene ..

2. část – město (:

14. září 2012 v 17:35 | weruuna |  Můj život v příběhu. My diary.
Je pátek. Konečně! Můj oblíbený den. Každou chvíli by měla dorazit Terina. A jak tak znám tu její 'chvilku', za 10 minut je tady. Vyšla jsem z koupelny a skoro jsem zinfarktovala, když jsem viděla, kolik je hodin. Bylo 14:30. Dost divné, protože zde nebyla ještě Terina. Však, jak jsem to dořekla, někdo zazvonil. Letěla jsem dolů po schodech jako smyslů zbavená. Otevřela jsem dveře a už jsem vítala Terinu. ,, Ahoj" najednou jsme se pozdravili (: D: D). Začali jsme se hrozně smát,protože vždycky když vidím ty její výrazy nejde vydržet nesmát se. Vyšli jsme po schodech do pokoje, kde jsem si šla pro tašku. Přibalila jsem si klíče, mobil, peněženku, žvýkačky a mohly jsme jít.,, Ach, zase ty schody" pomyslela jsem si. Musím někomu říct, aby tu namontoval pojízdné schody. Neboť tyto schody mě určitě jednou zabijí. No snad to na těch schodech nějak přežiju,když jsem přežila do teď. Konečně jsme se dostaly po těch 67901356432 schodech dolů a šla jsem s Terinou na autobus. Bylo přesně 15:15. Vyšli jsme z domu a rychle jsme utíkali na zastávku, kde měl za necelou minutu dorazit autobus. Museli jsme spěchat, protože autobusář nikdy na nikoho nečeká. Jelikož lilo jako z konve a cestou se mi deštník rozbil, tak jsem přišla na zastávku jako mokré kuře. Terina se na mně jen rehotala. Podívala jsem na ni pohledem, aby přestala. Konečně ji to přešlo a tak jsme nastoupili do autobusu, který jsme jen tak tak stihli. V autobuse jsme hledali volné místo, kde si můžeme sednout. Viděli jsme 2 volná místa úplně vzadu, tak jsme se tam vydali.